Dýchání je základ

Dýcháš? Dýchám.

Každý den,
každou vteřinu svého života. Bez dýchání to nejde.

Když jsem byla ještě cvičením Pilates tzv. nepolíbená, moc jsem nad tím nepřemýšlela, co vlastně dělám během dne se svým tělem. Rozhodně
jsem se nezaměřovala na to, jak dýchám. Po nějaké době pravidelného cvičení jsem si všimla, že mi nějak lehce jde nosit těžší věci (rozuměj, maminka malých dětí pořád nosí něco těžkého – jedno či dvě děti jsou často to, co je potřeba přenést, poponést či odnést).

Čím to?

Dýcháním…

Jelikož v Pilates je skoro pravidlem, že při výdechu člověk vykonává pohyb anebo přijde zátěž. A já, poté, co už jsem cvičívala, jsem dýchání Pilates zavedla do svého každodenního života. Takže jsem si zlehčila život skoro o polovinu. Díky dýchání tohoto typu se mi nejen
zpevňuje břicho každý den, takže nemusím kupovat žádné přístroje typu „procvičte si břicho a vůbec nic nedělejte“ nebo „vaše břicho cvičí samo“, ale taky zvládám nošení těžších věcí bez újmy.

Ne, že bych byla stavitel. Ne, že bych byla vrcholový sportovec. Jsem prostě máma tří dětí. Nakupuji potraviny pravidelně a že se
pronesou! Ale mně to tedy nějak nevadí. Dokonce to vítám, jako příležitost k procvičení svého dechu a těla.

Takže při denních pohybech a aktivitách se čas od času zastavím, uvědomím si, jak se nadechuji a vydechuji a je mi báječně.

Zkuste to taky. Ono tělo je totiž takový skoro „automat“ a hledá si cesty, jak se vyhnout námaze či zátěži. Některá zátěž – například
to dýchání – je však potřeba. Pokud se dělá zdravě, prospívá nejen tělu, ale i duši.

Tolik kyslíku, co přijmu, je perfektní, když vydechnu vše, tedy téměř vše, co tam bylo před nádechem. Je to parádní, když jdete pak z obchodu, srovnaná, vydechnete a hezky si naložíte tašky do kufru auta, i když zrovna není na blízku nějaký silák, co by mohl pomoct. Vše hladce, aniž byste si strhali záda.

A jak vypadá dýchání podle Pilates?

Nejen v životě, ale i zde platí, že vše souvisí se vším. Především je důležitý postoj – rovnoměrně rozložený na obě nohy.
Nepřetěžujete jednu či druhou polovinu těla. Při začátku si udělejte na sebe chvilku tak, abyste se soustředili jen na své dýchání a tělo. Neřešte nic jiného. V pohodě do toho.

·         Stoupněte si paralelně na obě chodidla. Chodidla na šířku kyčlí od sebe (jaká to je šířka? Stačí si představit jedno vaše chodidlo mezi těmi, co jsou na zemi – tak to je úplně v pohodě)

·         Pokud nic nedržíte a máte pro sebe chvilku, dejte si ruce lehce na spodní část žeber.

·         Pomalým nádechem se vaše žebra rozšíří do stran – jako byste natahovali akordeon (harmoniku) do stran. Tomu říkáme, že otvíráme hrudník. Nezvedejte ramena!

·         Výdech – vydechněte veškerý vzduch z plic, jako byste vytlačovali vzduch z harmoniky. Skvělé je přitom otevřít ústa jen na malinkou skulinku (jakoby na brčko) a tím otvorem vytlačíte dech ven. Jiná možnost je sykavka při celém výdechu – „ššššš“. (zpevní se vám břicho jako při těžkém kašli…nevzpomínáte si? Zkuste si prostě zakašlat jako byste nemohli vykašlat. Cítíte to břicho? To je ono!)

·         Když při výdechu přidáte ještě vtáhnutí dna pánevního (jako byste chtěli zadržet moč), je to ještě intenzivnější procvičení pro svaly břišní dutiny a posilujete tím i svaly dna pánevního, které jsou tak potřebné pro prevenci inkontinence v pozdějším věku. Je dobré na ně myslet již v mládí.

·         Pozor: Nadechujeme a vydechujeme pomocí celých plic, ne břicha! Plíce jsou pod hrudním košem, takže bříško se vám nevydouvá ven, to plíce rozšiřují hrudník do stran, ne břícho, držíte jej zatažené a při výdechu se ještě více vtáhne do dutiny břišní.

A jak dál? Jen ve stoje?

Až si zvyknete na tento typ dýchání se současným posilováním břišních a pánevních svalů, lehce jej vnesete do běžných každodenních situací a budete dýchat a současně cvičit téměř vždy a všude. Jde to i v kanceláři při práci na počítači.

Co myslíte? Kde teď sedím, když píšu tento článek?

V kanceláři u počítače přece. Jak teď sedím? Na židli, chodidla na šířku kyčlí od sebe, na zemi přilepená. Co kolena? V pravém úhlu – tedy – hýždě mám ve stejné rovině jako kolena, nebo možná trošku výše. Rozhodně ne obráceně. Tedy kolena nesmí být výše než sedací svaly, tedy zadeček.

A to je vše.

Cvičíme, když dýcháme. Zadarmo. Kdykoliv, kdekoliv.

Jak vám to jde?

Dýcháte? Dýcháš? Dýchám. Skvěle , jen tak dál.